Žíhaní basenji.

Zcela jistě jste se již setkali s fotografií, na které byl žíhaný basenji, zejména v Americe je již tato barevná varianta basenjiho chována. Standard FCI tuto variantu zatím nepřipouští, i když jak se podle posledních zpráv z Velké Británie zdá, zřejmě dojde ke změně ( Již došlo - nyní je žíhané zbarvení součástí standartu ). Žíhaní basenji mají spoustu příznivců, ale i odpůrců. Naše členka Jaroslava Vaňková získala ze zahraničí zajímavý článek, který se žíhaným zbarvením zabývá:

Poznámky na téma "Debata o zbarvení srsti "brindle" pokračuje"

(brindle = hnědavý nebo třislový s pruhy jiné barvy, žíhaný)

Pani Sheila Zabawa píše, že bylo opakovaně konstatováno, že u basenji je brindle dominantní.

Podle “Les couleurs des robes des chiens" (Barvy srsti u psů) od prof. Bernarda Denise z Veterinární fakulty v Nantes, knihy, kterou jsem přeložila do němčiny, závisí účinek genu brindle (ebr) na přítomnosti dalších genů. Jeho typický projev se objeví jen když se shoduje s A+ (označovaný také jako Ay) na A Locus (genové postavení na řetězci DNA). To znamená gen barvy černé (sable) nebo vlčí černé (wolf sable). Také už se vyskytli černí a tříslově zbarvení jedinci (gen at) s žíháním na tříslových znacích. Vzhledem k tomu, že psi skupiny ěenzi nejsou normálně nikdy černi (sable) a pokud by byli černohnědí, měli by žíhání jen na tříslových odznacích, je velmi nepravděpodobné, že je brindle původní zbarveni srsti basenji. Není však ještě úplně jasné, jestli ebr působí v genové sérii E locus recesivně, dominantně nebo jako prostředník. Nově zmutovaný gen barvy brindle, charakteristický pro plemeno basenji s vlastní genovou charakteristikou není sice úplně nemožný, leč nanejvýš nepravděpodobný.

V této diskusi je důležitá jedna věc: Basenji patří do početné skupiny šenzi, představuje typ párii, vyděděnce, žijícího v tropických oblastech tzv. kopaničářské kultury. Kromě basenji patři do skupiny psů šenzi také např. Telomijský, Haho-awu, Zpívající pes z Nové Guineje a pes dingo. Ti všichni, a pokud vím i ostatní původní šenziové mají různé odstíny hnědé barvy (barvy pigmentu phaeomelanin od pískové přes žlutohnědou, oranžovou až po červenou) nebo černou (převládá eumelanin). Takže jejich srst je převážně jednobarevná, světle žlutohnědočervená různé intenzity zbarvení nebo s bílými znaky, málokdy však trojbarevná, černobílá nebo černá. Nevím o žádném hnědém žíhaném šenzi (brindle), nejspíš proto, že tito primitivní a často divocí psi kupodivu zcela ztratili gen černé barvy, zděděný po vlčích předcích.

Už před sto lety se začali afričtí psi křížit s dovezenými evropskými psy, o čemž se zmiňuji autoři z těch dob a stejně jako všichni ostatní původní psi jsou bohužel ve své čisté formě na pokraji vyhubení, aniž by se tím kdo znepokojoval.

Takže se naskýtá velmi pravděpodobné vysvětlení, že žíhaný basenji získal příslušný gen od některého vzdáleného evropského předka, pokud se ovšem nejedná o výsledek nedávného křížení.