Odkaz na posuzovatele dědičných očních vad.
Zde objednáte test na DNA PRA BJ1 z americké laboratoře OFA, případně můžete o pomoc poprosit poradkyni chovu.
Zde objednáte test na DNA PRA BJ1 z české laboratoře Genomia.
Zde objednáte test na DNA PRA BJ1 z české laboratoře Genomia.
PERZISTENTNÍ PUPILÁRNÍ MEMBRÁNA (PPM)
Jde o vývojovou vadu postihující zornici. Výskyt může být jednostranný nebo oboustranný (postiženo jedno nebo obě oči). Příčinou vady jsou zbytky cévní pleteně duhovky (pupilární membrány). Ta překrývá duhovku i pupilu (zornici) před narozením štěněte a v rámci embryonálního vývoje oka se podílí na zajištění krvení vyvíjející se čočky. Můžeme ji vidět u štěňat, která čerstvě otevřela oči v podobě jemných síťovitých struktur překrývajících pupilu. Správně by měla atrofovat (zmizet) v prvních týdnech života štěněte (zpravidla do 4.-5. týdne, nicméně některé prameny uvádí i vymizení během 7.-9. týdne). Pokud tedy tato jemná síť úplně nezmizí, jedná se o PPM. V některých případech může a v jiných nemusí způsobovat poruchy vidění. Záleží na rozsahu postižení oka.
PPM se mohou vyskytovat v několika variantách a zpravidla se nacházejí v přední oční komoře (oblast mezi čočkou, duhovkou a rohovkou) viz. obr. 1 a 2. Jemné proužky mohou tvořit „můstek“ z duhovky na duhovku (nazývají se pak iris-iris), z duhovky na čočku (iris-lens), z duhovky na zadní stěnu (endotel) rohovky (iris-cornea) nebo to mohou být jemná vlákénka s jedním koncem vycházejícím z duhovky a druhým volným (iris).
Iris-iris a iris v podstatě nezpůsobují žádné vady vidění. Může jít o jednotlivé „proužky“ nebo struktury tvaru „Y“. U těchto typů PPM může s věkem dojít k přerušení vlákna nebo se struktury stávají méně nápadné (oko psa se zvětšuje ale tyto struktury nikoliv), nikdy však nezmizí úplně. Iris-lens PPM je naproti tomu problematičtější. Bývají příčinou zákalu čočky v místě, kde se upínají na její pouzdro, čočka se stává částečně nebo úplně neprůhlednou. Tento zákal se však obvykle nezhoršuje a způsobuje menší deficity vidění než skutečný šedý zákal (katarakta). Iris-cornea PPM může být příčinou zákalu rohovky, protože může poškozovat endotel rohovky (vnitřní vrstvu rohovky). Nejzávažnější formou této varianty PPM je leucoma adherens, u které je duhovka částečně přirostlá k endotelu rohovky. Tyto zákaly mohou být větší či menší v závislosti na velikosti edému rohovky (díky poškození endotelu se dostává tekutina mezi vrstvy rohovky). Vážně postižená štěňata, která mají i několik takových pruhů, mohou být díky velkému edému rohovky úplně slepá. Tento stav se s věkem může a nemusí zlepšit v závislosti na regresi PPM.
PPM je s velkou pravděpodobností dědičná. Velmi častý je její výskyt u psů plemene basenji, ale vyskytuje se i u dalších plemen psů. Tato vývojová vada může postihovat až 50% populace basenji, ale v českých zemích je diagnostikována méně často. CERF (Canine eye registration foundation) klasifikuje
u většiny plemen PPM iris-iris jako vadu, která není překážkou v chovu a závisí tedy na majiteli, zda na postiženém jedinci bude chovat či nikoliv. Bylo zjištěno, že psi s drobnými PPM iris-iris obvykle nemívají štěňata s tímto postižením. Příčinou vzniku těchto vad může být např. špatná výživa feny v období březosti, infekce, napadení parazity atd. CERF ale přesto doporučuje nekřížit dva psy s tímto postižením a doporučuje, aby alespoň jeden z páru byl zdravý. Naproti tomu u jiných plemen (např. čau-čau, mastif, pembroke welsh corgi, yorkshire teriér, americký kokršpaněl, zlatý retriever, irský setr, tibetský teriér, knírač, pudl aj.) CERF nevydá certifikát k zařazení jedinců s PPM do chovu, vzhledem k tomu, že se postiženým rodičům rodila štěňata s poruchami zraku
v důsledku PPM. Zatím není znám mechanismus dědičnosti tohoto onemocnění, ale chování na postižených psech CERF silně nedoporučuje. Pro uchovnění psů těchto plemen je tedy nutností negativní vyšetření na přítomnost PPM nebo maximálně drobné PPM iris-iris.
Popis obrázků:
1) iris: jeden konec PPM volně vlaje v přední oční komoře, vada je bez klinických příznaků
2) iris-iris tvaru „Y“: bez klinických příznaků
3) iris-iris proužek: bez klinických příznaků
4) iris-lens: příčina kapsulární katarakty (zákalu pouzdra) čočky
5) iris-cornea: vede k zákalu rohovky v místě spojení s ní
PPM se mohou vyskytovat v několika variantách a zpravidla se nacházejí v přední oční komoře (oblast mezi čočkou, duhovkou a rohovkou) viz. obr. 1 a 2. Jemné proužky mohou tvořit „můstek“ z duhovky na duhovku (nazývají se pak iris-iris), z duhovky na čočku (iris-lens), z duhovky na zadní stěnu (endotel) rohovky (iris-cornea) nebo to mohou být jemná vlákénka s jedním koncem vycházejícím z duhovky a druhým volným (iris).
Iris-iris a iris v podstatě nezpůsobují žádné vady vidění. Může jít o jednotlivé „proužky“ nebo struktury tvaru „Y“. U těchto typů PPM může s věkem dojít k přerušení vlákna nebo se struktury stávají méně nápadné (oko psa se zvětšuje ale tyto struktury nikoliv), nikdy však nezmizí úplně. Iris-lens PPM je naproti tomu problematičtější. Bývají příčinou zákalu čočky v místě, kde se upínají na její pouzdro, čočka se stává částečně nebo úplně neprůhlednou. Tento zákal se však obvykle nezhoršuje a způsobuje menší deficity vidění než skutečný šedý zákal (katarakta). Iris-cornea PPM může být příčinou zákalu rohovky, protože může poškozovat endotel rohovky (vnitřní vrstvu rohovky). Nejzávažnější formou této varianty PPM je leucoma adherens, u které je duhovka částečně přirostlá k endotelu rohovky. Tyto zákaly mohou být větší či menší v závislosti na velikosti edému rohovky (díky poškození endotelu se dostává tekutina mezi vrstvy rohovky). Vážně postižená štěňata, která mají i několik takových pruhů, mohou být díky velkému edému rohovky úplně slepá. Tento stav se s věkem může a nemusí zlepšit v závislosti na regresi PPM.
PPM je s velkou pravděpodobností dědičná. Velmi častý je její výskyt u psů plemene basenji, ale vyskytuje se i u dalších plemen psů. Tato vývojová vada může postihovat až 50% populace basenji, ale v českých zemích je diagnostikována méně často. CERF (Canine eye registration foundation) klasifikuje
u většiny plemen PPM iris-iris jako vadu, která není překážkou v chovu a závisí tedy na majiteli, zda na postiženém jedinci bude chovat či nikoliv. Bylo zjištěno, že psi s drobnými PPM iris-iris obvykle nemívají štěňata s tímto postižením. Příčinou vzniku těchto vad může být např. špatná výživa feny v období březosti, infekce, napadení parazity atd. CERF ale přesto doporučuje nekřížit dva psy s tímto postižením a doporučuje, aby alespoň jeden z páru byl zdravý. Naproti tomu u jiných plemen (např. čau-čau, mastif, pembroke welsh corgi, yorkshire teriér, americký kokršpaněl, zlatý retriever, irský setr, tibetský teriér, knírač, pudl aj.) CERF nevydá certifikát k zařazení jedinců s PPM do chovu, vzhledem k tomu, že se postiženým rodičům rodila štěňata s poruchami zraku
v důsledku PPM. Zatím není znám mechanismus dědičnosti tohoto onemocnění, ale chování na postižených psech CERF silně nedoporučuje. Pro uchovnění psů těchto plemen je tedy nutností negativní vyšetření na přítomnost PPM nebo maximálně drobné PPM iris-iris.
Popis obrázků:
1) iris: jeden konec PPM volně vlaje v přední oční komoře, vada je bez klinických příznaků
2) iris-iris tvaru „Y“: bez klinických příznaků
3) iris-iris proužek: bez klinických příznaků
4) iris-lens: příčina kapsulární katarakty (zákalu pouzdra) čočky
5) iris-cornea: vede k zákalu rohovky v místě spojení s ní
Autorem článku je MVDr. Martina Načeradská
PROGRESIVNÍ RETINÁLNÍ ATROFIE (PRA)
Jedná se o postupné odumírání specielních buněk, vystýlajících oční kouli a odpovědných za příjem světelných paprsků. Tomuto onemocnění je v západních zemích věnována značná pozornost. Zjednodušeně řečeno, existují dvě základní formy tohoto onemocnění: generalizovaná a centrální, lišící se nejen klinickým nálezem, ale i formou dědičnosti. Generalizovaná se projevuje atrofií v periferních částech sítnice, středová část je nezměněna. Tato je však postižena při onemocnění psa formou centrální.
První klinické příznaky progresivní retinální atrofie jsou majitelem pozorovány za šera a v době snížené viditelnosti. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek, zornice psa je široce rozevřená i při přímém dopadu světla do oka psa (výrazné při fotografování - psovi „svítí oči“), zhoršuje se i periferní vidění psa. Poslední fází je zakalení čočky, což ještě více znemožní transparenci světelných paprsků sítnicí a onemocnění končí ztrátou zraku.
Diagnostika tohoto onemocnění je vázána na specializovaná pracoviště vlastnící fundus kameru, či elektroretinograf, kterými lze diagnostikovat onemocnění ještě před vlastními klinickými příznaky. Např. u pudlů největší frekvence klinických projevů je mezi 3. - 5. rokem stáří, ale technika je může odhalit už od 9 měsíců.
V souvislosti s PRA se často setkáváme s kataraktou, tj. zákalem čočky. Toto onemocnění se patrně dědí recesivně s výskytem v nejrůznějším věku zvířete. Kromě dědičného původu onemocnění, však lze výskyt katarakty pozorovat i při orgánových onemocněních (diabetes mellitus) a fyziologicky ve vyšším věku jedince. Chirurgické odstranění je nejspolehlivější terapie katarakt. Lze se také setkat s luxací či subluxací čočky vzniklé poškozením závěsného aparátu čočky s možností hereditárního původu. Také na rohovce, spojivce, slzném aparátu, čočce, duhovce i na aparátu zabezpečujícím proudění tekutin v oku se můžeme setkat s celou řadou hereditárních onemocnění.
První klinické příznaky progresivní retinální atrofie jsou majitelem pozorovány za šera a v době snížené viditelnosti. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek, zornice psa je široce rozevřená i při přímém dopadu světla do oka psa (výrazné při fotografování - psovi „svítí oči“), zhoršuje se i periferní vidění psa. Poslední fází je zakalení čočky, což ještě více znemožní transparenci světelných paprsků sítnicí a onemocnění končí ztrátou zraku.
Diagnostika tohoto onemocnění je vázána na specializovaná pracoviště vlastnící fundus kameru, či elektroretinograf, kterými lze diagnostikovat onemocnění ještě před vlastními klinickými příznaky. Např. u pudlů největší frekvence klinických projevů je mezi 3. - 5. rokem stáří, ale technika je může odhalit už od 9 měsíců.
V souvislosti s PRA se často setkáváme s kataraktou, tj. zákalem čočky. Toto onemocnění se patrně dědí recesivně s výskytem v nejrůznějším věku zvířete. Kromě dědičného původu onemocnění, však lze výskyt katarakty pozorovat i při orgánových onemocněních (diabetes mellitus) a fyziologicky ve vyšším věku jedince. Chirurgické odstranění je nejspolehlivější terapie katarakt. Lze se také setkat s luxací či subluxací čočky vzniklé poškozením závěsného aparátu čočky s možností hereditárního původu. Také na rohovce, spojivce, slzném aparátu, čočce, duhovce i na aparátu zabezpečujícím proudění tekutin v oku se můžeme setkat s celou řadou hereditárních onemocnění.
Zdroj: http://www.veterina-pce.cz/Oftalmologie.html
Pozn. V roce 2013 byl u basenji identifikován jeden gen, způsobující 50% PRA. Test na tento gen můžete objednat na stránkách OFA nebo kontaktujte poradkyni chovu.
Test probíhá na stejném principu jako test na FS, výsledky jsou také stejné, tedy CLEAR, CARRIER, AFFECTED.
Test probíhá na stejném principu jako test na FS, výsledky jsou také stejné, tedy CLEAR, CARRIER, AFFECTED.
